Přemýšlela jsem, co vymyslet za soutěž a v podstatě mě nic moc nenapadá... chápu, že jsou prázdniny a že lítáte všude možně a tak vám to ulehčím klikačkou, která je v podstatě stejná jako vždycky, ale má JEDNO ozvláštnění.
1. dejte odběr na můj kanál
2. zadej svůj e-mail bez @
3. dej like na určené video
4. Tvůj příběh ze školy - příběh vypiš do komentáře na blogu. Může to být bolestivý příběh, smutný či naopak veselý nebo třeba ňáký trapásek. To je úplně na tobě. Nedávám limit na počet písmen (ale neudělej z toho román a nebo aby to byla jen jedna věta 😁). Hlídej si pravopis a snaž se napsat příběh, aby měl hlavu a patu. Pokud nemáš ze školy svůj zajímavý příběh, tak si ho můžeš vymyslet.
AŽ BUDEŠ MÍT KOMENTÁŘ VYPSANÝ, DO OKÝNKA NA https://gleam.io/ ZKOPČI LINK Z MÉHO BLOGU A POTVRĎ (https://defifreakyboo.blogspot.com/2022/07/the-sims-4-stredni-skola-soutez-o-kod.html?sc=1659099350307#c3287275614091584256)😁
Můžete se zapojit do 12.8. do půlnoci. Vyhlášení bude 13.8. někdy kolem poledne. Vyzvu na FB DefiFreakyBoo, že lov na vítěze začal, takže CHECKUJTE své e-mailové pošty. Po e-mailu, který vám zašlu - budu chtít odfocené (printscreen), že opravdu máte odběr na můj kanál a že jste dali like na dané video.
Těším se na vaše stories a jsem šíleně ZVĚDAVÁ.
ENJOYYY.
Ahoj,
OdpovědětVymazatrozhodla jsem se napsat příběh z období, kdy jsem chodila na základní školu.
Nyní už mám za sebou úspěšně složenou maturitní zkoušku a chodím do práce.
Mé období na základní škole, především na druhém stupni nebylo zrovna veselé.
Období puberty zasáhlo většinu kluků ze třídy, přičemž nás bylo ve třídě 18 a z toho pouze 5 holek.
Potýkala jsem se s šikanou, i přesto, že na prvním stupni jsem byla velmi oblíbená.
Při prvním dni v deváté třídě se všechno změnilo. Naše úžasná třídní učitelka nás chtěla připravit do budoucího života. Všichni jsme seděli v lavicích a vyčkávali jejího příchodu.
Pozdravila nás a řekla, že doufá, že v lavicích nyní sedí dospělí lidé, a tak nás postupně začala všechny obcházet a představovala se nám. Zároveň jsme se i my měli "znovu" představit, jako noví a rozumní lidé.
Tento začátek, ačkoliv to vypadá jako "prkotina", opravdu zafungoval. Celou devátou třídu jsme prošli bez větších trápení a vzájemných hádek, naopak jsme prožili nejhezčí chvíle plné zábavy. Byli jsme opravdová parta a na rozlučkovou párty u řeky nikdy nezapomeneme.
Mé nešťastné období na základce, jakoby nikdy neexistovalo.
Mějte se všichni rádi :*
Jee to je moc hezke 😍
VymazatDěkuji moc :) :*
VymazatAhoj,
OdpovědětVymazatTento příběh se mi stal někdy v květnu/červnu v 6. třídě základní školy. Celá naše třída měla jet na školní výlet do Bratislavy. Pamatuju si do dnes, že moje třídní učitelka řekla větu: ,,Kdo nepřijde včas, jedeme bez něj." Moc jsem se na výlet těšila, tak moc, že se mi o něm i zdálo, společně i s větou paní učitelky. Psal se den D, pondělní ráno, 6:30. Nadšeně jsem vstala, nachystala si věci do batůžku a vypravila se ke škole. U školy už samozřejmě stál autobus, všechny děti už byly uvnitř, a tak jsem si pospíšila a nasedla, protože jsem myslela, že jdu pozdě. Do autobusu však nasedla jiná paní učitelka, a protože jsem neměla tehdy moc kamarádů, seděla jsem na předním sedadle bez "spolujezdce". Až se autobus rozjel a jiná paní učitelka začala zadávat instrukce, zjistila jsem, že jsem nasedla do autobusu jiné třídy a jedu na jiný výlet. Autobus mé třídy stál za rohem školy. Samozřejmě jsem stihla zareagovat a příslušné učitelce říct, že jsem špatně. Ale takový malý trapásek :)
Hodně štěstí ostatním v soutěži! :)
Na zakladku i na stredni vzpominam nerada. Vzdy jsem byla outsider co se snazil zapadnout a nebo si udelat nejake pratele. Na zakladce to jeste slo mela jsem tam svoje kamaradky. Ale na stredni to uz byl jiny svet, dost se mi posmivali, dokonce mi nabourali email a facebook… proste sikana. Nejhorsi bylo kdyz proti mne obratili holcinu o ktere jsem si myslela ze je dobra kamaradka…
OdpovědětVymazatAhoj můj příběh ze skoly když jsem chodila na základku,byla jsem ve 4 třídě a líbil se mi jeden kluk o roka starší ale daly jsme se do řeči a víc a víc jsem se s tím klukem bavila až jsem svoje kamarády doslova odhodila a nebavila se s nima,potom co ten kluk odešel ze skoly na jinou školu a chtěla jsem se bavit s kamosema mi to daly sežrat nebavili se mnou,po cca týdnu jsem se jim byla omluvit atd…..řekly ze se taky omlouvájí ze se chovaly jako blbci atd…. a od té doby mám heslo nedávej přednost klukům ale svým kamošum ale teď je to jiné samozřejmě:)
OdpovědětVymazatAhoj, můj příběh bude ze základky, kdy jsem byla ještě na prvním stupni ve 2. třídě . Je to docela smutný příběh pro mě, takže připravit kapesníčky.
OdpovědětVymazatBylo období Vánoc a my si ve škole měli dávat dárečky při vánoční besídce ve třídě. Vybírali jsme si sami s kým si dáreček dáme. Většinou byly utvořeny dvojice, ale někdy i trojice.
Já jsem si dávala dárek se svojí spolužačkou, která ode mě bydlela tak 5min pěšky. Chodívala jsem si k ní hrát.
Nemohla jsem se dočkat, až uvidím co mi koupila a s čím si budu moct hrát. Nicméně já jsem jí koupila mořskou pannu barbie, která se samozřejmě líbila i mě. Jenže jsem neměla peníze, abych si ji mohla koupit taky, takže jsem ji koupila jen kamarádce.
Nastal ten den D, vánoční besídka. Začali jsme si po kruhu předávat dárečky, kamarádka si ode mě rozbalila jako první a dárek se jí líbil. Potom jsem si měla rozbalit dárek já. Otevřela jsem a byly to malé a tenké omalovánky. Byla jsem velice zklamaná, že já jsem jí koupila krásnou barbie a ona mně jen "blbý" omalovánky. Brečela jsem tam a naše třídní učitelka mě uklidňovala+ nakonec mi dala takové nálepky, které mi zlepšily náladu.
Tento den si budu pamatovat, sice to nebylo o ceně, ale o tom, že mohla koupit klidně čokoládu nebo nějaké sladkosti, za které bych byla opravdu vděčná. A nejen nějaké omalovánky, které se mi vůbec nelíbily.
To je můj smutný/vtipný příběh ze školy.
SlenderDorothy
OdpovědětVymazatZdravím, budu psát o události, která je reálná a pravdivá, je sice dost zvláštní, ale zajímavá. Byl, běžný den na mé škole, měli jsme hodinu matiky, já jsem přibližně někde v půlce hodiny potřebovala na záchod, a tak jsem taky šla, všude byl po třídách samozřejmě hluk, i v té naší, ale jakmile jsem vstoupila na chodbu, vše utichlo, jako bych byla sama, v té škole. Slyším jenom svůj dech a kroky, jdu kousek od třídy, a podívám se nenápadně na schody, které vedly do spodního patra, abych se ujistila, že nepotkám nějakého učitele, jenže jsem uviděla zvláštní postavu, která vypadala jako tmavý stín, neměla obličej a oblečení, stála na schodech, nešla dolů ani nahoru, lekla jsem se, a rychle jsem se schovala za stěnu, když jsem se znova podívala na schody, nikdo tam už nebyl, v panice jsem se rychle vrátila do třídy, otevřela jsem dveře, a hluk na chodbách se opět vrátil, měla jsem pocit, že jsem přešla do jiného časoprostoru. Doteď nevím, co to bylo, a proč se to stalo.
Ahoj, na gleam.io mi to z nějakého důvodu nešlo odeslat, tak aspoň tady takhle.. :D
OdpovědětVymazatTuhle věc si myslím má hodně účastníků incidentu v hlavě doteď.. :D Zpátky asi tak v 5. třídě se jedna taková hra zvrtla v to, že jedné holce začali kluci stahovat kalhoty. Problém byl v tom, že ta holka jsem byla já. Tehdy jsem si to nějak moc nebrala, byli jsme děti, ale po chvíli mě to přestalo bavit a po jednom z těch kluků jsem hodila botou, která vylítla z okna a problém byl na světě. Přišla učitelka, která to začala strašně řešit, načež jsem se robrečela a řekla jí jak to všechno bylo. Následoval asi 10ti minutový proslov a ve chvíli, kdy začala mluvit o "sexuálním harašení" už všem řádně zatrnulo. Toho večera se to dozvěděla i moje docela rázná máma, která to samozřejmě začala řešit, učitelka musela všechny děti co byly ve třídě vyslechnout a nakonec to skončilo tím, že asi 3 kluci dostali ředitelskou důtku.. V hlavě to mám až dodneška, protože jedním z těch kluků je i kluk od nás z vesnice, s kterým jsme my dva už dávno v pohodě, ale naše mamky se tam tehdy před ředitelnou pěkně zhádaly (začalo to tím, že jeho mamka té mojí řekla, že je bestie), dodneška si nemůžou přijít na jméno a naše rodiny se ani vzájemně nezdraví, což na takhle malé vesnici není nic moc. :D Podotýkám že už je to třeba tak 10 let stará story. :D
Nejoblíbenější období ze školních lavic je jednoznačně z prostředí mé základní školy. Většinu 2. stupně jsem sedávala v zadní lavici s mým tehdejším nejlepším kamarádem, kterého bych popsala jako typického "bad boye", šel z něj respekt a holky ho milovaly. Díky němu jsem se smála každou vyučovací hodinu, každou přestávku a jednoduše mi dokázal zlepšit den. S ním a ostatními spolužáky jsme byli králové třídy. Společně jsme dokázali v hodině občanské nauky vytvořit neskutečný chaos, kdy z nás vyučující byla nesmírně nešťastná. Postupem času se stávala i paranoidní, jelikož nám nevěřila, že náš spolužák, který ji drásal nervy nejvíce, je opravdu nemocný. Hledala ho po celé třídě, dokonce i v zavřených skřínkách, ve kterých jsme měli schované své učební pomůcky do jednotlivých předmětů. Poté naši školu opustila a při retrospektivním pohledu je mi té situace líto (ještě, když jsme se u toho jakožto celý třídní "gang" nesmírně bavili).
OdpovědětVymazatPS: S kamarádem se již nebavíme, ale zůstal mi zbytek jádra našeho třídního "gangu" <3.
TK
Ahoj Definko🌈, tento příběh není přímo ze školní lavice, jelikož studuji střední školu dostihového sportu a jezdectví, a tak většinu času trávím ve školních stájích🏇. Každý den je tam úplně jiný a skoro vždy se stane něco zajímavého😀❤️. Je těžký vybrat jeden zážitek, ale den na který nejraději vzpomínám je den, kdy jsem se poprvé dostal do dráhy a zacválal jsem si jako správný žokej🐎❤️! Byl to první krok ke splnění mého snu a proto na ten den nikdy nezapomenu.❤️
OdpovědětVymazatBuďme všichni freaks a dělejme co nás baví! Posílám všem pozitivní energii ☮️🌈 S pozdravem, Adam.
Pro mě kdysi velmi bolestivý zážitek, dnes už jako malá veselá příhoda k vyprávění.
OdpovědětVymazatBylo mi 12 let a chodila jsem do 7. třídy. V tu dobu se mi začal šíleně líbit jeden kluk z 9. třídy. Nevěděla jsem jak ho oslovit natož mu říct, že se mi líbí. V té době jsem chodila tancovat. Chodila semnou tancovat i jedna slečna právě z té třídy do které chodil i on. No mě nenapadlo nic lepšího, než poslat na papírku vzkaz přes tuhle slečnu. Na vzkazu stálo "ahoj, hrozně se mi líbíš, můžeme se sejít o velké přestávce u šaten?". K šatnám ale nedorazil můj idol, ale ta slečna přes kterou jsem vzkaz posílala a donesla mi vzkaz od něho na kterém stálo " promiň, ale jsem na kluky". Já úplně zničená, život v koncích, zlomené první zamilované srdce. No.. život šel dál, za chvíli jsem na to zapomněla a všechno bylo zase v pohodě.
Po 11 letech mi přesně tenhle kluk napsal, jestli se sním nechci sejít, že si mě pamatuje ze školy a rád by mě viděl. Jenže už k tomu zapomněl připsat, že už více než 8 let chodí s tou slečnou, přes kterou jsem já tehdy posílala ty vzkazy. Tak jsem slušně odmítla tentokrát já. #badboys
OdpovědětVymazatAhooojec, píšu ti tedy příběh ze školní lavice. Vzpomínám na něj asi nejmíň ráda, i když už je to mnoho, mnoho let. Nevím teď přesně co to bylo přímo za předmět, možná nějaký příroďák, nebo tak něco. Prostě vzala jsem si prezentaci, na nějaké minerály. A protože jsem chtěla být něco víc, než moji spolužáci, rozhodla jsem se přinést prezentaci na flešce. A protože mi bylo nějak 10-12 let, neměla jsem svůj pc, tak mi s tím vším pomáhal táta. V ten den D, jsem do třídy vkročila jak největší frajerka s fleškou. Když se to učitelka snažila promítnout, bylo tam několik souboru. A nikde jsem neviděla soubor s mojí prezentací. Název každého souboru byli číslice. Soubor 1 atd. Tak se mě učitelka zeptala, co ma zkusit, já ji řekla, že je to jedno, ze tam stejně máme jen filmy. A ano, film se také promítl. Film pro dospělé. Sice je to součást přírodopisu, ale dejme tomu ve vyšším ročníku. Navíc učitelce se pořád sekala myš, takže to péčko běželo asi 45 sekund. Nic jsem za to nedostala, a prezentaci jsem taky prezentovat nemohla
Můj příběh se odehrává v 2.třídě základní školy. Vždy jsem byla velmi citlivé, tiché a šářivé (stresující se) dítě. Někdy jsem byla i celkem inteligentní. Jednoho dne jsme psali test z češtiny a zároveň jsme se měli fotit na vánoční přání. ( ten test není tak hlavní jen jsem díky tobě Defi dostala jedničku) na testu bylo slovo vznáší se a měli jsme k tomu vymyslet synonymum. No a malá Sárinka včera viděla video od Defi (myslím ze série základní hra The Sims 4) kde říkala slovo levituje. No a mě v tu chvíli nic jiného nenapadlo tak jsem to tam napsala a dostala jsem za 1. Poté přišlo focení. Malé Sáře bylo řečeno: ,,Budeš se fotit se segrou”. Avšak nebylo řečeno že se budu fotit i sama. U mě prostě platilo pravidlo: ,,Není řečeno není dáno”. Takže se fotíme a Sára má přijít na řadu. Začnu stresovat, že tam nemám segru, že se nemůžu vyfotit. No tak jsem tak chytla hystericky záchvat začala jsem brečet, že se mám fotit se segrou a ne sama. Tak zavolali segru vyfotila jsem se s ní a segra mi po škole potom říká:,, vyfotila ses i samotná, že jo?” A já jsem i odpověděla usměvavá:,, Ne, přece jsem se fotila s tebou☺️“. Do teď když si na to vzpomenu tak se cítím extrémně trapně😅
OdpovědětVymazatAhoj, nemám žádný zážitek ze základní nebo střední školy. Můj čas na škole byl ztracen tím, že jsem byla šikanována, a je pro mne hodně bolestivý a nerada o něm mluvím, tak jsem si vymyslela takový příběh, který bych, kdybych mohla vrátit čas ráda prožila.
OdpovědětVymazat♥♥♥♥ OKAMŽIK NA LÁSKU ♥♥♥♥
Daisy Lee Smith je samotářka, stydlivá a miluje své knihy. Přestěhovala se s rodiči a nejlepším kamarádem o 2 roky starším Johnnym Blackem ze San Myshuna do Copperdale. Johnnymu zemřeli rodiče při prozkoumávání hrobky v Selvadoradu, proto žije s Benjaminem a Kate Smithovými. Daisy má se svým otcem veliké problémy. Má radši Johnnyho než vlastní dceru, takže jedinou oporou je její maminka a BFF. Na nové škole je z Johnnyho hvězda, protože je kapitán fotbalového mužstva. Daisy se chce přihlásit k roztleskávačkám, ale nemá dost odvahy, proto je v šachovém kroužku, kde si jí nikdo nevšimne. Během školního roku se jí rodiče rozvedou, protože její otec podvedl její matku. Daisy je ráda, tátu nikdy neměla ráda, byl na ni velmi zlí. Blíží se ples a ona by chtěla požádat Johnnyho, protože je do něj zamilovaná, ale ten už chodí se superhvězdou školy Rachel Williamsovou. Přesto se ho zeptá a uvede ho do rozpaků. Bohužel to uslyší Rachel a Daisy se stane obětí šikany. Byla vždy baculka a nemá míry topmodelky, proto je zvyklá na to, že se jí všichni smějí a tak se nebrání. V den školního plesu jí máma vezme do salonu krásy i přes Daysiin protest a tam z ní udělají nádhernou dívku, která se schovávala pod brýlemi a ofinou. Poprvé si začne věřit. Když dorazí na ples nikdo z ní nemůže odvrátit zrak ani Johnny. Před vyhlášením krále plesu se Johnny rozejde s Rachel a v okamžiku. kdy je zvolený, tak odvede na parket svou pravou lásku Daisy. Před všemi spolužáky jí políbí a požádá o ruku.
Rachel na tento podraz nezapomene a kdo ví, jestli se pomstí. ♥♥♥
Mějte se rádi FREAKS ♥♥♥ 💖☮
Ahoooj, podelím se tady s mojim příbehem ze zakladky.
OdpovědětVymazatja s pár kamarady jsme si radi posílaly meme fotky učitelu. A jednou jsme si založily instagram ktery byl puvodne muj a byl soukromý. Jedna holka ze třídy nás práska, zrovna tomu nejhoršímu uciteli kteremu to mohla říct. Řekla mu že jsem to byla jenom já, i když vědela že to delalo více lidí. Jeden den přišel ten učitel do hodiny a řekl něco naší učitelce. (meli jsme dvou hodinovku). O přestavce jsi mě zavolala a řekla mi že ten učitel se mnou chce mluvit. Ja jsem hned ztuhla a propadla panice. Nakonec jsem za nim jšla s třídní ale i když tam byla ona tak jsem nemohla říct ani slovo. Nakonec jsem nějak vysvetlila ale on se netvářil že by mi to veřil. Pozdeji se zjistilo že z toho má problém skoro celý druhy stupen. (stalo se to tenhle školní rok byli jsme v 8. třídě) ještě se to řeší a projednává to policie. Bylo to více spletité ale to už veřejně dát nemužu. Doteď z toho mam trauma když potkam toho učítele tak se mi začnou klepat ruce a nikomu nepřeji tenhle pocit. Sice už si z toho začíname delat srandu.
každopádně přeju všem štěstí v soutěži :D
Ahoj, rozhodla som sa napísať môj príbeh, ktorý sa týka jak základnej tak aj strednej školy. Začalo to v 7. ročníku na základnej škole a pokračovalo to do 1. ročníku na strednej škole. Od 1. triedy na základnej škole som mala problémy s učením a po nejakej určitej dobe sa ukázalo, že mám poruchy ako je - disgrafia a dislexia .. Samozrejme som začala byť terčom posmechu od mojich spolužiakov v triede k tomu všetkému som mala dosť vysokú nadváhu a ráčkovala som, čo ráčkujem dodnes. Smiali sa mi kvôli tomuto všetkému a ja som doma plakala každú jednu noc, až kým mi tatino neprišiel do izby a videl jak plačem. Pýtal sa ma čo sa deje a či som poriadku a jedine na čo som sa zmohla bola otázka či som naozaj tak tlstá a škaredá jak všetci tvrdia.. Môj tatino si to samozrejme zobral tiež k srdcu a na druhý deň išiel do školy za mojou triednou učiteľkou. Nakoniec sa to všetko vyriešilo a spolužiaci prestali a do 9. ročníka som mala od toho kľud, až do strednej školy kedy to začalo znova. V 1. ročníku som to už riešila sama s mojou triednou a nejak sme to tiež vyriešilo a spolužiaci našťastie prestali, ale mne to stále vŕtalo v hlave. Od 1. ročníka na strednej som začala na sebe pracovať, začala som mať v škole 1 a 2 známky a začala som sa mať rada. Chcela som ostatným ukázať, že mám na to aj s poruchami mať dobre známky a cítiť sa okej. Aj keď som bola pre nich bifla, nevadilo mi to. Prestala som si brať urážky moc k srdcu, čo som zvykla dosť často. Čo sa týkalo môjho ráčkovania, začalo sa mi to aj páčiť a postupom času sa to spravilo, aj kvôli tomu že som chodila k logopedičke. Moja váha ma síce stále trápi, ale hovorím si, že nie každý sme dokonalý a musíme sa mať radi aj cez všetky tie prekážky. Nikdy nebudem dokonalá a nevadí mi to pretože aj cez to som to stále ja.❤️
OdpovědětVymazatSnažím sa pomáhať aj ostatným ľudom čo sú alebo boli v podobnej situácii ako ja a som rada, keď niekomu s tým môžem pomôcť a povzbudiť ho.
Všetkým prajem šťastie v súťaži❤️
Ahoj,
OdpovědětVymazatTakže tento moj pribeh je ešte ked som bol v druhom ročniku na zakladnej škole takže 11 rokov už stare haha no ale poďme k tomu čo sa stalo.
No bola hodina výtvarenej výchovy a my sme maľovali s tušom a drevenymi paličkami na výkres mačky a pohodka všetko no ale v tej triede bol taky jeden protivny chlapec čo si robil srandu z toho ako vyzeram a tak a ako som šiel s tušom po triede tak on ma zakopol a ten čierny tuž mi spadol na spolužiakovu hlavu a proste ten typek mal až normalne blond biele vlasy tak si predtstav ako ten tuž pekne chytil na jeho vlasy xD akože riadny trapas. Na druhy deň chlapec prišiel with blond zelenou hlavou lol ten tuš sa mu nejak vymyl z čiernej na zelenu lmaooo. Od vtedy sa chalan už so mnou nebavi.
Takže toto je moj príbeh dufam že pobavil :D a držim palce každemu!!
Ahoj,
OdpovědětVymazatTohle je příběh z doby, kdy jsem nastoupila do prváku na gymplu. Vždycky jsem byla stydlivá a uzavřená do sebe, takže nové školy jsem se obávala. Nechci psát román, takže to zkrátím a řeknu, že se nakonec všechno vydařilo a kamarády jsem si našla. Kamarády jsem si našla, ale s jednou osobou jsem nedokázala najít řeč, což mě trápilo, neboť jsem jí byla fascinovaná.
Abych to vysvětlila, tak mi bylo patnáct, nikdy jsem nebyla zamilovaná a odůvodňovala si to tím, že na kluky mám ještě čas. Proto mě zaskočilo, když se mé srdce rozbušilo při pohledu na Amálii z vedlejší třídy. Něco takového jsem nikdy necítila a já si vážila každého pohledu, který mi věnovala, a když jsem měla štěstí, tak i letmého doteku. Amálie se bavila se všemi z mé skupiny přátel kromě mě. Několik nocí jsem kvůli tomu proležela v posteli a brečela, protože jsem nechápala, kde je problém.
S její třídou jsme měly spojený tělocvik, takže jednou v květnu, když jsme se měly rozdělit na hraní badmintonu ve dvojici, na mě vyšla ona. Byl to můj první pořádný kontakt s ní (do této doby jsem o její osobě akorát tak snila) a bylo to skvělé. Prvně jsme byly obě dvě nejisté, ale když se začala hlasitě smát mým vtipům, tak jsem věděla, že mám vyhráno. Bohužel se smála tak moc, že zvláštně upadla a přetrhala si vazy v noze. To já ji zavedla zpět z hřiště do školy a dávala ledový obklad na její nohu, než si pro ni přijela máma autem. A jak jsme takhle spolu čekaly, tak se nade mnou nahla a řekla:
„Ty jsi vážně roztomilá, víš to?"
V ten moment ve mně něco hrklo a já ji políbila. Nevím, co jsem si myslela. Popravdě řečeno... Nemyslela jsem. Obě jsme poté na sebe zaskočeně hleděly, a když si ji odváděla matka, tak se se mnou ani nerozloučila. Další dva týdny jsem strávila v mukách, že co jsem si sakra myslela. Bála jsem se, že teď budu všem jen pro smích, neboť Amálka sama se mi vyhýbala. To všechno skončilo, když jsem po těch dvou týdnech našla ve skříňce milostný dopis, kde dopodrobna popsala stejné pocity, které jsem k ní cítila já. A tak začaly nejkrásnější 4 roky mého života.
Bohužel už spolu s Amálií nejsme, neboť šla na studovat do Dánska a vztah na dálku byl velmi náročný. Stále ji ale miluju a jsme kamarádky. Věřím, že pokud jsme si souzené, tak se naše cesty zase jednou protnou. Děkuji za přečtení.
Ahoj,
VymazatTohle je příběh z doby, kdy jsem nastoupila do prváku na gymplu. Vždycky jsem byla stydlivá a uzavřená do sebe, takže nové školy jsem se obávala. Nechci psát román, takže to zkrátím a řeknu, že se nakonec všechno vydařilo a kamarády jsem si našla. Kamarády jsem si našla, ale s jednou osobou jsem nedokázala najít řeč, což mě trápilo, neboť jsem jí byla fascinovaná.
Abych to vysvětlila, tak mi bylo patnáct, nikdy jsem nebyla zamilovaná a odůvodňovala si to tím, že na kluky mám ještě čas. Proto mě zaskočilo, když se mé srdce rozbušilo při pohledu na Amálii z vedlejší třídy. Něco takového jsem nikdy necítila a já si vážila každého pohledu, který mi věnovala, a když jsem měla štěstí, tak i letmého doteku. Amálie se bavila se všemi z mé skupiny přátel kromě mě. Několik nocí jsem kvůli tomu proležela v posteli a brečela, protože jsem nechápala, kde je problém.
S její třídou jsme měly spojený tělocvik, takže jednou v květnu, když jsme se měly rozdělit na hraní badmintonu ve dvojici, na mě vyšla ona. Byl to můj první pořádný kontakt s ní (do této doby jsem o její osobě akorát tak snila) a bylo to skvělé. Prvně jsme byly obě dvě nejisté, ale když se začala hlasitě smát mým vtipům, tak jsem věděla, že mám vyhráno. Bohužel se smála tak moc, že zvláštně upadla a přetrhala si vazy v noze. To já ji zavedla zpět z hřiště do školy a dávala ledový obklad na její nohu, než si pro ni přijela máma autem. A jak jsme takhle spolu čekaly, tak se nade mnou nahla a řekla:
„Ty jsi vážně roztomilá, víš to?"
V ten moment ve mně něco hrklo a já ji políbila. Nevím, co jsem si myslela. Popravdě řečeno... Nemyslela jsem. Obě jsme poté na sebe zaskočeně hleděly, a když si ji odváděla matka, tak se se mnou ani nerozloučila. Další dva týdny jsem strávila v mukách, že co jsem si sakra myslela. Bála jsem se, že teď budu všem jen pro smích, neboť Amálka sama se mi vyhýbala. To všechno skončilo, když jsem po těch dvou týdnech našla ve skříňce milostný dopis, kde dopodrobna popsala stejné pocity, které jsem k ní cítila já. A tak začaly nejkrásnější 4 roky mého života.
Bohužel už spolu s Amálií nejsme, neboť šla na studovat do Dánska a vztah na dálku byl velmi náročný. Stále ji ale miluju a jsme kamarádky. Věřím, že pokud jsme si souzené, tak se naše cesty zase jednou protnou. Děkuji za přečtení.
Ahoj Defi,
OdpovědětVymazatMůj příběh v zásadě podtrhává mou neskutečnou nešikovnost, která mě provází celým životem.
Byla jsem už nějakou dobu na Gymplu. Záleželo mi na tom, aby si o mně nikdo nemyslel nic špatného. A už jsem byla v tom věku, kdy mi ještě více záleželo na tom, co si o mně myslí kluci okolo mě.
S kamarádkami jsme seděly před jídelnou u stolů, ke každému byly připevněny 4 plastové židle. Opodál seděli kluci, tak o rok starší, což nebyl problém do chvíle, kdy jsem se na židli začala točit (byly připevněny tak, že se do určitého bodu daly otáčet - ne dokola). Jak jsem se tak otáčela sem a tam, židle se uvolnila a já letěla k zemi. Ani si nevybavuju, jak ti kluci reagovali, možná je to pobavilo, ač se mi nezačali nijak nahlas vysmívat. Co vím ale jistě, je jak trapně jsem se na té zemi cítila, při pohledu na urvanou židli.
Ahoj, protože jsem přehlédl, že musím do té kolonky na té klikačce poslat i odkaz, tak to raději napíšu i sem, jestli nevadí.. xd
OdpovědětVymazatVybral jsem si docela funny příběh, doufám, že se alespoň trochu zasměješ. Takže asi někdy minulý rok v říjnu jsme dostali ve škole takový projekt “Den jazyků”. Tato aktivita se týkala pouze 9.A/B. Cílem bylo jazyk představit, něco v něm říct a odprezentovat zvyklosti, základní informace z dané země, kde se používá. Prvně jsem měl ruštinu. Jenomže se ke mně připojili flákači a asi 3 týdny před jsem se rozhodl, že se přesunu k jiné skupině - Velština. Jestli ti ten jazyk nic neříká, tak neboj. Byl jsem ve stejném šoku, když mi kamarád řekl, že budeme prezentovat Velštinu. Shodou okolností ve skupině byla i holčina, co se mi líbila - moje první láska, ale to by byl jiný příběh. Na tom projektu jsme pracovali opravdu dlouho a jelikož bylo na výběr buď něco uvařit či zpívat, tak jsme si vybrali vaření. S tou holkou, říkejme ji třeba Didi, jsme u mě doma začali vařit nějaký tradiční gulášo-vývar. Čteš správně. Z půlky vývar, z půlky guláš. Jenomže ani po dvou hodinách nebylo hotovo a Didi musela už domů. Jelikož jsem poprvé něco vařil, byla to doslova moje premiéra. V průběhu vaření jsem tam už začal házet vše, dokonce se mi nedopatřením povedlo udělat polosteak? Já sám nevím, co to bylo, ale chuťově docela dobrý. Hodil jsem tam vše, co jsme doma na polévku měli. A světe div se z toho vznikla nějaká fakt dobrá polévka, která absolutně nepřipomínala ani náznakem polévku, co jsme měli uvařit. Nakonec všem chutnala! V den prezentace nás všichni vypekli. Prezentování zůstalo na mně a Didi. Hned jak začalo zvonit, tak si didi stoupla za dveře a učitelka, že co tam dělá a my jsme řekli, že chceme už prezentovat, jenomže nikdo ani nevěděl, jak co bude a my už za dveřmi. Nakonec jsme šli na řadu jako 5. Didi čekala na můj signál za dveřmi. Hrála mou mrtvou matku - princeznu Dianu. Já jsem začal, že jsem ten nějaký princ William a dal jsem jí signál klepáním do stolu. Ona ale ne a ne přijít, tak jsem to začal různě omílat, až mi docházela slova a takových 10 vteřin jsem poté koukal jen na tu třídu, než teda přišla konečně a zakřičela “To jako začínáš bez své matky?!” přišla ke mně a já byl v šoku. Všichni na mě koukali a já měl totální okno. Teď jsem na ní kouknul pohledem, že jakože “Cože? Co mám sakra říct?!” a vydal jsem ze sebe “No nééé mami, jsem tě tu nečekal.” V tu chvíli se začali všichni smát. Během prezentace jsme improvizovali, několikrát rozesmály sledující(chtěně i nechtěně) a v ten den se mi k té holce objevily city. Velština je docela složitý jazyk. Když to vezmu, tak je to angličtina s němčinou dohromady, ale tak tisíckrát těžší. Znís jak kdyby jsi byla na drogách pomalu. No a to je z toho dne vše. Doufám, že se to alespoň trochu líbilo a já z toho udělal zase román… Jsem celý já. Moc se omlouvám za fail s klikačkou...
Toto sa stalo na základnej škole. Mali sme pár dní do monitoru ( niečo ako maturita - verím, že to máte aj vy ) Učiteľka nám ešte vysvetľovala učivo, aby sme boli na 100% pripravený a aby sme tie testy napísali na čo najviac %. Celá trieda bola ticho a ja drgám do spolužiačky čo sedela vedľa mňa a hovorím jej "hej, (jej meno)" ona " no, čo chceš" ja " pozri sa aké má tá učiteľka banďeró - v preklade veľké brucho. Tá moja spolužiačka spustila extrémny rehot na celú triedu, nikto nechápal, že čo sa deje. Učiteľka sa na ňu pozrie a pýta sa jej " čo ti je také smiešne? aj my sa chceme zasmiať" Spolužiačka ledva predýchavala a smiala sa ďalej, v záchvate smiechu jej rukou ukazovala, že radšej nie. Učiteľa do nej stále drnkala, nech sa pochvíli, že čo jej je také smiešne ona ale ona, že to nemôže povedať. Ja som sa vtedy modlil, aby to nepovedala nahlas, lebo by som mal zle. Našťastie ju len poslala za dvere sa ukľudniť a ja som sa celý červenal od hanby a začala sa pýtať učiteľka mňa, že čo jej bolo také smiešne ale zatĺkal som. Našťastie sa to nedozvedela. HAHAHA
OdpovědětVymazatNa základní škole jsem zjistila že mi české školství nevyhovuje. Proto mé kroky vedli na školu do Irska. Bylo to na jednu stranu krásný, na druhou jsem šla daleko od domova. No, nebyla bych to já kdybych si hned první den neutrhla ostudu. Byla jsem na škole jediná češka, a přesto, že anglicky mluvím plynule,tak na rodilé mluvčí nestačím. Hlavní problém v jejich slengu. Jeden kluk ,takový ten hodně oblíbený a prostě hvězda školy mi pochválil angličtinu. Nevybral si však úplně nejlepší způsob .Tudíž jejich školský slang. No poslala jsem ho tam kde slunce nesvítí . Pochopila jsem to tak, že se mi vysmívá . Díky bohu mi to jedna holka potom ve třídě vysvětlila a já se mu zašla omluvit . Omluvu přijal a týden na to mi do skříňky hodil papírek s pozváním na oběd . Nakonec to končí krásně. Byli jsme spolu čtyři roky. Naše cesty se potom rozešli. Odjel studovat do Ameriky a já se vrátila domů.
OdpovědětVymazatAhojky Definko <3
OdpovědětVymazatPíše se rok 2010, byla jsem asi ve čtvrté třídě, když se tento vtipný příběh stal. Dostala jsem mojí první a poslední poznámku.
Byly jsme tři kamarádi, já, Tomáš a Adéla, nikdy jsme s Tomášem nepatřili k těm nejhubenějším dětem.
Vždycky jsme vymýšleli ve třech lumpárny, jen proto aby ve třídě byla sranda. To že jsme házely lepidlo na strop aby se přilepilo a v hodině spadlo na zem tomu jsme se strašně smáli.
Ale tohle snad nikdy nezapomenu, přišel zase ten den kdy jsme vymýšleli lumpárny a nic jiného nás nenapadlo než se zkusit houpat ve třech na jedné židličce, ale to nebyla ledajaká židlička. Ta byla ještě snad z dob komunistů, taková ta pravá které měla svár v každém záhybu a na tisíckrát spravovaná. :DD
Tak jsme si na tu židli sedli já, Tomáš a Adéla, no ale to byl náš konec, houpali jsme se asi 2 minuty. Bum bác a leželi jsme na zemi a ta židlička vedle mě bez té nožičky, samozřejmě nás u toho viděla učitelka a okamžitě jsme dostali poznámky všichni tři.
Stálo tam ‚‚O PŘESTÁVCE SE VE TŘECH HOUPALI NA ŽIDLI AŽ Z TOHO UPADLA NOHA‘‘.
Když to moje mamka doma četla tak se tomu hrozně smála.
1. Jednou, když jsem byla asi ve třetí třídě, se na naší škole konal DOD. Já, jakožto účastnice kroužku hraní na flétnu měla tu čest tam vystoupit a ukázat, co mě má skvělá paní učitelka naučila. Problém byl v tom, že jsem měla mít růžovou sukni.(Jinak to asi nešlo :D) Hledaly jsme s mamkou doma, u babičky, v sekáčích a růžová sukně stejně nikde. Tak se paní učitelka zeptala vedení a ti z nějakého důvodu ty růžové sukně měli. Takže problém vyřešen! Ale co se nezjistilo, ty sukně byly tak ve velikosti pro malou, zrovna nastupující prvňačku-já byla třeťačka s pár kily na víc. Když jsem si tedy sukni zkoušela, v momentě kdy jsem se ji chystala navléct si ji přes břicho, tak v sukni křupla guma a bylo po sukni.
OdpovědětVymazat2. Dostala jsem červené dny o hodně dřív než ostatní holky. A když jsem jednou přežívala tu bolest v družině schoulená do klubíčka, přišel za mnou kamarád a zeptal se, co se děje. Když jsem řekla, že mě bolí břicho, řekl mi na to pyšně a nahlas: „Máš asi zaražené prdíky.“
Bylo pondělí ráno a já klasicky nestíhala do školy. Sbalila jsem si všechny věci a vyrazila. Jelikož moje škola je asi 300 m ode mne, tak mi cesta nezabrala moc času. Naše škola je z poloviny základka a z poloviny střední škola, takže po cestě jsem vždy potkala nějaké žáky ze základky :) Kráčela jsem a kráčela, když najednou vidím před sebou ležet malou dětskou peněženku, ve které byly peníze. Možná by se někteří rozhodli si tu peněženku nechat, ale já na to svědomí neměla. Neměla jsem už moc času jít přímo do té základní školy, tak jsem peněženku dala žákovi, který do ní vstupoval a řekla mu, ať dá tuto peněženku nějaké učitelce. Trošku jsem toho litovala, protože jsem se bála, že se peněženka nedostane vůbec do rukou učitelky. Zbývalo už jen pár minut a já utíkala na hodinu. Měli jsme biologii a jak bylo každý týden zvykem učitelka zkoušela. V momentě když losovala jméno zkoušejícího vstoupila to naší třídy naše ředitelka. Vůbec jsme nevěděli důvod proč, ale za chvilku mi to bylo jasné. Ředitelka se přišla zeptat, zda někdo z nás dnes našel peněženku a zařídil, aby se dostala k učitelce na základce. Já se přihlásila a obdržela jsem velký úsměv a pochvalu. Vyřídila i poděkování od učitelky a od žáka, kterému ta peněženka chyběla. Byl to krásný pocit a já byla šťastná, že vše dobře dopadlo. Ředitelka odešla a my se měli vracet zpět k zkoušení z biologie. Učitelka byla ale velmi potěšená mým činem, proto nás všechny zachránila od zkoušení, takže mi byla vděčná celá třída.
OdpovědětVymazatOpravdu i taková malá záležitost, kterou já považuju za samozřejmost způsobila dobrý pocit nejen mně, ale také lidem kolem mě.
Ahojky, rada by som sa podelila o smutný ale zároveň šťastný príbeh zo základnej školy, ktorý sa začal v 8. triede.
OdpovědětVymazatNa základke som mala svoju partiu kamarátok s ktorými som sa bavila cez prestávky alebo chodila von. Ostatných spolužiakov som si nejako nevšímala. Raz na biológii učiteľka dala do skupiny sshednou babou ktorá bola veľmi utiahnutá a niekedy som ani nevedela, že je v triede. Mali sme spolu robiť projekt tak sme sa stretli u mňa doma. Vtedy som aa o nej veľa dozvedela a stali sa z nás veĺmi dobré kamarátky. Nikdy by mi nenapadlo, že je šikanovaná. Ostatné deti si z nej robili srandu, že je na baby a fotili ju cez prestávky a potom to dávali na sociálne siete. No najhoršie bolo, že učitelia to neriešili aj meď si veľakrát všimli, že niečo nieje v poriadku. Rodičom sa zveriť nemohla pretože jej otec zomrel pri autonehode mesiac pred tým ako sa narodila a mama zomrela na rakovinu keď mala 7 rokov. Od vtedy žila s babkou o ktorú sa musela starať pretože nebola zdravotne na tom dobre. Snažila som sa jej pomôcť no nevedela som ako. Priznala sa mi, že sa jej naozaj páčia baby ja som ju chápala a podporovala no ostatný si z nej robili srandu. A preto pristúpila na inú školu a odvtedy som ju nevidela. Až dovtedy kým sme sa náhodou stretli na strednej. Vtedy som sa jej priznala že sa mi páči a začali sme spolu chodiť prežili sme spolu celú strednú a teraz ideme spolu aj na výšku.
Majte sa Freaks ❤🧡💛💚💙💜🤎🖤🤍
Zdravím všechny :),
OdpovědětVymazatRád bych se s vámi podělil o můj smutný příběh, s happy endem :).
Šikana, myslím si, že to je slovo, které v dnešní soutěži bude nejvíce používáno.
Když jsem nastoupil do první třídy, učitelky mě měly velmi v oblibě, byl jsem hodný a choval jsem respekt ke starším, toho si ale všimli kluci a začali mě za to velmi nenávidět. Nesnášeli na mě to, že nejsem jako oni, že neurážím všechny kolem sebe, že si nehraju na někoho vyššího. Smáli se mi i za to, že jsem byl citlivý a toho i nejvíc využívali. Začali mi shazovat věci z lavice, brali mi můj tlačítkový telefon a hráli si s ním a spoustu dalších "prkotin" ale když se to nahromadilo, vznikla z toho šikana. Já nikdy nevěděl proč. Co jsem jim tak strašného udělal, že mi tohle všechno museli dělat? Nechápal jsem to. Jednou mě i přivázali ke stromu a když se přišla učitelka ujistit o tom, že mi to nevadí (což vadilo) tak jsem kývnul, "je to jen hra" řekl jsem, ať nedostanu větší bídu od kluků. Když se tohle opakovalo pořád dokola tři roky, tak jsem se chtěl vzchopit a postavit se tomu největšímu. Jak jsem to plánoval, tak jsem si říkal "shodím největšího, tak shodím všechny". Den po plánování jsem největšího škádlil, aby mě chtěl chytit, běhal za mnou po celé škole, utekl jsem na záchody do kabinky, a když jsem tlačil dveře proti sobě, moje malé a slabé tělíčko to proti tomu velkému obrovi nevydrželo a dveře jsem pustil, on se nahnul hlavou ke mně, a já udělal první co mě napadlo, prásknul jsem se dveřmi do jeho hlavy, on spadl na topení a já utekl. Když to šel říct učitelkám, nevěřily mu, a zároveň moc dobře věděly, že si to zasloužil.
Po tomhle "incidentu" na mě už nikdy nešáhl, ani jeden z jejich party. Začali se mi vyhýbat a já měl do konce prvního stupně klid. Vyhrál jsem, prát jsem se nikdy nechtěl, neuměl jsem to, tak jsem rád, že jsem se mu alespoň mohl takto postavit a odejít jako vítěz.
Moc přeju všem štěstí do soutěže <3 <3
Zdravím všechny,
OdpovědětVymazattento příběh je z doby, kdy jsem chodil na základní školu. Od první třídy jsem měl skvělé známky a všechno mi šlo velmi dobře ale jediné v čem jsem nebyl až tak dobrý tedy spíš bych řekl
že otřesný byla tělesná. Tělesnou jsem z celého srdce nenáviděl. Všichni spolužáci kromě mě samozřejmě tělesnou milovali. Nejhorší bylo když jsme hráli vybíjenou. Zakaždý mě vybili jako prvního. Ve sportu jsem prostě nijak nevynikal. Ale za to matika mi šla velice dobře i z těch nejtěžších písemek jsem měl samé jednotky dokonce s hvězdičkou. Na základní jsem se měl velice dobře tedy až do doby, než mě začali šikanovat. Neustále se na mně smáli, dobírali si mě a později mi o přestávkách začali brát moji svačinu. Dokonce jednou na záchodech mi strčili hlvu do záchodové mísy. Nepřestali i když jim učitelka dala poznámky. Skončilo to až tehdy, když jsem nastoupil na střední školu. Popravdě nikdy bych neřekl, že by mi šel nějaký sport. Ale na střední jsem byl členem fotbalového týmu. A teď jsem mnohem sebevědomější než dříve.
Sbohem.
Záhada učitele Boba Palačinky
OdpovědětVymazatKdyž začal Simík Alexander Goth chodit na střední školu, konkrétně to bylo den poté, co se z něj, jakožto tak desetiletého kluk stal, doslova mrknutím oka, teenager. Neměl příliš mnoho kamarádů, ve škole měl pověst jakožto podivný kluk z ještě podivnější, zato bohaté rodiny, k jeho pověsti mu nepomáhala ani jeho povaha, dalo by se říct, že ti, kterým říkal kamarádi, byli jen Simíci, jež se báli, že na ně Alexander použije jednu z těch nepříjemných interakcí z kategorie neplecha, proto se k němu báli obrátit zády.
Alexanderovy známky také nebyli nejlepší, pro jeho rodinu to bylo celkem ponižující, zvlášť když jeho starší sestra Cassandra byla v jeho věku premiantkou, nemluvě o tom, že dnes pracuje v kariéře spisovatele, na úrovni „miláček fanoušků“. Alexandrova matka se domnívala, že bylo chybou umístit jeho pokoj ve věži na jejich domu o rozměru 4x4, protože ho to prý mohlo traumatizovat, jeho otec Mortimer to ale nemohl ani slyšet, myslel si, že Alexander je naopak až příliš rozmazlený malý smrad, co jen potřebuje poznat, co znamená opravdová práce.
Mortimer se tedy rozhodl přestat dávat Alexanderovi kapesné dvanáct tisíc simeleonů týdně, namísto toho nyní dostával jen čtyřicet devět, což mu samozřejmě nastačilo, však to není ani dostatek na toaletní papír! Alexander byl tedy donucen jít na brigádu, jinak by totiž nemohl zaplatit ani svoje hodiny houslí, opravdu prestižní hodiny houslí (- jen samotné housle jsou nejdražším předmětem, co si simíci mohou pořídit). Otec mu vybral kariéru baristy, a tak byl donucen celé letní prázdiny (rozumíme dva simíkovské dny) docházet do restaurace Veselá lama.
Na brigádě to nebylo pro Alexandera zrovna jednoduché, kupodivu tam ze starších simíků měl respekt, a tím pádem je musel poslouchat, musel dřít tak tvrdě, že se vždy vracel s náladovkou „velmi nervozní“ a rudě zářícím ukazatelem energie. Nejhorší ze všech jeho spolupracovníků byl simík, jež jej zaučoval- Bob Palačinka, Bob chodil často do práce velmi rozrušený a nepříjemný, trávit s ním celý den v kuchyni bylo asi tak přívětivé, jako když vás spolkne a vyplivne kraví rostlina. Kromě situace s Bobešem, jak ho Alexander překřtil, Alexander zvládl brigádu celkem slušně, sice došlo k několika podivným vznícením, ale nakonec je pojišťovna označila za nehodu, a tak Bella s Mortimerem nemuseli platit žádné pokuty.
Po prázdninách se Alexander vracel do školy, bylo by dobré, kdyby se dalo říct, že jako nový člověk, to ovšem nebyla pravda, jediná změna, kterou bylo lze na Alexanderovi zpozorovat bylo nové tričko značky Moschino, za které utratil téměř všechny své těžce vydělané simeleony. Alexander nečekal, že se ve škole něco změní, proč by také, během dvou dnů? V tom se ale velice mýlil, hned jak vešel do třídy na první hodinu, na místě učitele se rozvaloval Bob Palačinka s výrazem rozlitého týden zkyslého mléka vsakujícího se do koberce. Ještě než stihli dorazit ostatní spolužáci, Bobeš začal vysvělovat, že je jejich novým učitelem občanské výchovy, a také se jich zeptal na jména. Na jméno se zeptal i Alexandera, „Buď to je tak zabedněný, že si mě nepamatuje, nebo chce dělat, že mě nezná“ pomyslel si.
Školní rok plynul dál, jim oběma se úspěšně dařilo předstírat, že neví, kdo ten druhý je, pro Alexe už ani nebyla otázka proč se tak Bobeš chová, naopak mu to velice vyhovovalo, protože se tím pádem ve škole nemuselo vědět, že se snížil k tomu, že pracoval, a to ještě na tak pro něj podřadném místě jako je kuchyně. 1/2
Jejich vzájemná, dalo by se říct rovnováha, ale byla přerušena, když Bobeš viděl, jak Alexander dává smradlavou kapsli do skříňky svého spolužáka, a tak musel Bob nechat Alexandera po škole. Alexander byl po škole celkem často, jen ještě nikdy ne s Bobešem, takže se celkem strachoval, jak dvě hodiny s panem „Zkyslé Mléko“ budou probíhat. Kupodivu byl Bob celkem v klidu, nechal ho psát nějaký trest a rýpal se ve svém mobilním telefonu, tenhle klid ale vyrušil jeho zbrklý a náhlý odchod ze třídy, bez jediného slova. Alexander zůstal sedět na místě, a čekal, než se učitel vrátí, čekal dlouho, v simíkovském čase to bylo několik hodin, ale Bobeš nikde, nevěděl, zda smí odejít domů, rozhodl se tedy po učiteli podívat po škole. Alex Boba nakonec našel, to, co viděl však vůbec nečekal, Bob seděl s oteklým obličejem u katedry v prázdné učebně a na Alexandra koukal ještě víc nerudně, než kdy jindy, teď vypadal jako měsíc zkyslé mléko. Alexander nevěděl, jestli se hodí zeptat, zda smí odejít, a tak potlačil svoji sobeckost, dokonce i znechucení z Bobeše a zeptal se jej, co se stalo.
OdpovědětVymazatAlexander ihned svojí otázky zalitoval, protože Bob začal ukrutně brečet, Alex nevěděl vůbec jak reagovat na emoce a domníval se, že slovo empatie znamená něco s patami, a tak se rozhodl, že nejlepší bude z učebny tiše vycouvat. Uprostřed jeho cesty ke dveřím ale Bob začal velice nesrozumitelně něco říkat, což Alexanderovi znemožnilo odchod, pod hrozbou dalšího školního trestu z nevychovanosti, se vrátil ke katedře.
Po chvíli začínal na Bobově nateklých ústech rozeznávat nějaká slova, z toho, co vyčetl pochopil, že Bobova manželka Eliza právě zažádala o rozvod. Pak slyšel ještě nějaká slova, ale nebylo vhodné je sem napsat, právě ale tato slova přivedla Alexandra ke zvědavosti, a donutila jej se zeptat proč tedy Bob brečí, když je Eliza taková brich. Bob mu na to, pořád celkem nesrozumitelně, vysvětlil, že už dlouho jejich manželství nefunguje, ale on se to vždy snažil spravit, přes prázdniny kvůli ní pracoval dokonce i ve Veselé lamě, kde musel vařit jedenáct hodin denně šnečí ulitky, aby vydělal na nový šatník do její růžové ložnice, a teď pracuje jako učitel, s tím, že má bokem ještě práci ve zločinecké kariéře, aby elize koupil její vysněnou lednici, ale podle jeho slov nestačí ani to.
V tom se v Alexandrovi něco zlomilo, Bobova situace naprosto vysvětlovala jeho nepříjemné chování, zato on se teď zastyděl, že ho odsoudil, aniž by cokoli věděl. Snad to bylo kouzlem okamžiku, nebo snad u Alexandera proběhla příjemná změna, ale Alex se začal, proti svojí povaze, omlouvat, dokonce nabídl Bobovi místo dvou prací lépe placenou práci u Gothů v kuchyni. Protože věděl, že i ten nepříjemný nakyslý Bobeš se na chvíli usmál, když mohl vařit jídla, která nebyli zrovna šnečci, u Veselé lamy.
Bob Alexandrovu nabídku s radostí přijal, ale s tím, že už nebude vydělávat na Eliziny rozmary, namísto toho si z vydělaných simeleonů nyní platí nájem v novém bytě, a k tomu spoří na jeho vysněnou palačinkovnu. Pro Alexandra je Bobova přítomnost v jejich kuchyni také přínosem, nejen, že už nemusí jíst Belliny pokusy o „jídlo“, ale zároveň má konečně opravdového kamaráda, kterému nemusel ani hrozit kraví rostlinou, aby se jeho kamarádem stal. 2/2
Po dlouhém přemýšlení jaky příběh vyberu protože jim mam dost ale některé by byli dost nevhodné vybrala jsem si teda že napišu tento z dob kdy jsem ještě byla na základní škole.V deváté třídě jsme měli tělocvik odpoledne poslední hodinu my holky měli učitelku a kluci měli našeho třidního ale byli jsme tam všichni spolu, jednoho dne jsem měla sraz se svým dlouholetým kamarádem před tou hodinou tělocviku chtěli jsme jit pak spolu ven tak aby nečekal celou tu hodinu venku tak jsem mu řekla ať jde s nami tak tedy šel všiml si ho třidní, ale ten na to vůbec nereagoval a učitelka si ho vubec nevšimla i když jsem si s nim furt povídala.Nakonec par minut před koncem si ho všimla a spustila na něj jestli vůbec chodí na naší školu a on samozřejmě chodil na jinou tak řekl že ne a ona ho vyhodila aby počkal na chodbě než skončí hodina uběhlo asi pět minut a hodina skončila a my se smíchem šli ven
OdpovědětVymazatAhoj všichni, už je to pár let co jsem chodila na střední školu, ale i tak mi v paměti jeden krátký, ale vtipný příběh utkvěl. Již od začátku střední jsem se ve třídě začala bavit s takovou super partou holek (doteď se pravidelně scházíme). S jednou z nich jsem seděla v lavici. Jelikož to byla (a stále je) velmi chytrá a ambiciózní holka, chtěla si vyzkoušet krátkodobé studium v zahraničí. Přihlásila se proto do jednoho programu a ve třeťáku jela na půl roku do Kanady. Bylo smutný, že na tak dlouhou dobu odjíždí, ale s ostatníma kamarádkama jsme jí to moc přály. V době, kdy byla pryč, sedla jsem si k jednomu spolužákovi, abych nemusela sedět sama, ale tím jsem naše skvělé místo v zadní části třídy nechala napospas. Toto místo jsme si bránily celé ty dva roky předtím a bylo prostě "naše". V naší třídě mezi spolužáky nepanovaly příliš dobré vztahy.. Byli jsme rozděleni na menší skupinky lidí, kteří se vzájemně příliš nemusely, což mě doteď mrzí, jelikož povahově jsem spíše přátelský typ. Každopádně, byly tam dvě spolužačky, které si prostě řekly, že nám to naše skvělé místo zaberou. Brala jsem to tak, že až se kamarádka vrátí ze zahraničí, tak nám to místo ty dvě holky zase přenechají. No, byla to dost naivní představa. Kamarádka přijela z Kanady. Další den jsem přišla do školy a ona na mě nechápavě kouká, co ty dvě holky dělají na našem místě. Šly jsme za nimi a slušně je požádaly, zda by nám naše místo vrátily. Ha.. vysmály se nám do ksichtu. Dobře, po dobrým to nešlo. Na první hodinu jsme si tedy sedly do volné lavice ve předu. Na střední jsme často přecházeli na některé hodiny do jiných, specializovaných, tříd. Takže jsme v ten den na chemii šli jinam. Když jsme se však vraceli zpět do naší třídy, najednou se ty dvě holky, co nám zabraly místo, rozběhly! Jo, rozběhly se, aby ve třídě byly první a mohly si na to naše místo zase sednout! Kámoška to nevydržela a rozběhla se taky. Já běžela hned za ní. Nějakou oklikou se nám podařilo je předehnat a ve třídě jsme byly první, tak jsme si na to místo sedly. Doteď nezapomenu ty jejich výrazy když tam doběhly po nás :D. Každopádně, v takovém duchu boje o místo se to s námi táhlo asi týden, až jsme si s kamarádkou řekly, že to nemá cenu. Ať si tam zůstanou. Zjistily jsme totiž, že pod lampou je největší tma a že to naše nové místo ve předu u dveří, není zas tak špatný, protože učitelé se spíš dívají dozadu a my tím pádem měly úplnou pohodičku... Nikdy by mě nenapadlo, že se budu takhle s někým hádat o blbý místo na sezení, ale aspoň se máme čemu zasmát.
OdpovědětVymazatAhoj, tohle je můj příběh. Udál se na Apríl tohoto roku, kdy se naše třída rozhodla, že si jako většina ostatních tříd, připravíme na učitelku nějaký žert. Tu učitelku nikdo nemá úplně v lásce, tak jsme to nechtěli něco úplně mírného, ale zároveň, aby to nebylo až moc zlý. O přestávce před její hodinou v naší třídě, jsme začali připravovat. Začali jsme přelepením kohoutku izolepou, tak aby ten proud směřoval na toho, kdo si chce umýt ruce. Pak jsme natřeli myš u počítače mýdlem
OdpovědětVymazatAhoj, tohle je můj příběh. Udál se na Apríl tohoto roku, kdy se naše třída rozhodla, že si jako většina ostatních tříd, připravíme na učitelku nějaký žert. Tu učitelku nikdo nemá úplně v lásce, tak jsme to nechtěli něco úplně mírného, ale zároveň, aby to nebylo až moc zlý. O přestávce před její hodinou v naší třídě, jsme to začali připravovat. Začali jsme přelepením kohoutku izolepou, tak aby ten proud směřoval na toho, kdo si chce umýt ruce. Pak jsme natřeli myš u počítače mýdlem, aby si musela jít umýt ruce právě k tomu umyvadlu. Pak už jsme jenom schovali do třídy mobil, kde jsme se připojili na video hovor, aby jsme mohli sledovat co se ve třídě děje a nakonec jsme se celá třída schovali do školní družiny, kde jsme věděli, že nás nikdo nebude hledat. Když učitelka přišla do třídy, tak se ani nedivila, že jsme tam nebyli, protože na Apríl něco takového čekají asi všichni učitelé. Tak si prostě sedla k počítači s tím, že si připraví asi nějakou prezentaci, něž se zase vrátíme a sáhla na tu špinavou myš. Pak si šla umýt tu ruku a tam jí postříkal ten proud té vody, tak se naštvala a šla nás hledat na záchody (tam se schovávali všechny ostatní třídy před námi, jen my jsme byli originální). Tam nás samozřejmě nenašla a pak když nás hledala už asi 20 minut, tak byla úplně zoufalá. Když jsme se o přestávce po té hodině vrátili, jakože nic, tak nám vyhrožovala, jak všichni dostaneme poznámku a že si napíšeme tolik testů, že se z toho pos*ereme :D. Nakonec z toho je pravdu jenom vtipná historka. Tak tohle je můj příběh ze školy, doufám že se líbil.
OdpovědětVymazatAhojky, rozhodla jsem se podělit o jeden z přešlapů mé třídy na základce. Bylo to asi v sedmé třídě a my měli velkou přestávku a před hodinou zeměpisu. Já jsem si povídala s kamarády a najednou kouknu do chodby a kluci lezou do skříně. Řekla jsem si ,, OK, jsou to prostě paka" a dál jsem se tím nezabývala. Dokud kluci nezačali vyvádět, že tam jednoho z našich spolužáků zamkli. Jako to by bylo ještě v cajku, kdyby měli klíček. Skříň se totiž zamkla bez klíčků. A chudák spolužák, co ho tam zamkli, měl klaustrofobii. Nakonec ho dostali ven s pomocí školníka. Ale musím říct, že jak byl potom naštvaný náš pan ředitel, to jsem v životě nezažila.
OdpovědětVymazatAhoj, můj příběh ze školy.. Jako malá jsem měla pouze mamču, s kterou jsem se často stěhovala do jiného města, takže z Děčína do Plzně, z Plzně do Prahy a z Prahy do Chebu, kde jsem chodila do školy několik km pěšky každé ráno. Pamatuji si, že jsem byla v této době trochu silnější a tak jsem byla šikanovaná tak moc, že jsem se prý i doma schovávala pod postel jen proto, abych tam nemusela jít. A tak jsme se přistěhovali do Ústí, kde jsem nastoupila do školy od konce 5.třídy a už od začátku mě opět šikanovali s tím, že využívali toho, že jsem byla dost lekavá a tichá. To pokračovalo asi tak další rok a poté když jsem se seznámila se spolužačkou Anežkou která mě bránila, tak se to vše úplně změnilo a najednou jsem měla mnohem více přátel ve třídě a zvětšilo se mi i sebevědomí, takže jsem se už šikanovat jentak nenechala jako dřív. To všechno jen díky Anežce :) Od té doby jsme nejlepší kamarádky i teď, tedy po cca 6ti letech a navzájem si pomáháme. :)
OdpovědětVymazatV posledním ročníku na základní škole jsem byla šikanovaná spolužákem. Nebil mě. Pouze slovně mě urážel. Říkal mi, že jsem ošklivá a hnusná šprtka (protože jsem měla samé jedničky, ale ve skutečnosti málokdy jsem se učila). Vůbec ho nezajímalo, co dělám, když dojdu domů - ve skutečnosti co udělám jako první je, že sáhnu po knížce nebo zapnu počítač a hraju Simíky . Ale to je asi ten problém co? Nikoho to nikdy nezajímá. V té době jsem byla navíc bez přátel. U mé kamarádky se ukázalo, že ve skutečnosti žádná moje kamarádka není. A ta druhá se začala kamarádit s jinými. Takže jsem byla naprosto sama. Bez žádné podpory. A i když jsem dokázala nějaké urážky předtím odrazovat, a nezáleželo mi na tom, jak vypadám, tehdy zrazená a opuštěná jsem se nedokázala bránit. Před rodiči jsem skrývala, že mě spolužák šikanuje. Asi proto že jsem si nechtěla připustit, že mě to ničí. Častěji jsem se vracela domů s pláčem. Ale než stihli rodiče dojít domů z práce, tak jsem se tvářila jakoby nic. Když jsem se svěřila, mysleli si, že si z toho nic nedělám a že jsem silná (asi jsem se netvářila zdrceně nebo tak něco). Koneckonců už ve školce jsem dokázala kamarádku chránit před šikanou a dokázala si sjednat s ostatními pořádek. Věřili, že to zvládám (mám ovšem starostlivé, pečující a milující rodiče - jen asi nedokázali odhadnout správně situaci). Mezitím můj spolužák srovnal moje sebevědomí se zemí. Později při hodině na mě před učitelem, který rozdával oznámkované písemky vyprskl: "Ošklivá šprtko." Učitel to asi neslyšel, ale moje spolužačka, která byla taktéž dříve šikanovaná (když byla v jiné třídě) ano. Vyjela na učitele proč s tím něco nedělá, když mi tak sprostě nadává. Slzy mi pak vyjely do očí, protože moje jediná kamarádka (nebo už spíš známá) nic neudělala, přestože ji na mě stále záleželo a mě na ní - nerada se koukala, jak sedím o přestávkách sama a s nikým nemluvím, a snažila se s tím něco dělat v jednu dobu. To byla pro mě nejhorší rána za celý rok. Nakonec se mě asi zastala, když byla s děckama venku a byl tam asi i ten spolužák, co mě šikanoval. Později ke mně ve škole přišel a žádal mě o odpuštění. Já mu ho nedala. Po zbytek roku jsem to v sobě nevědomky dusila. Nakonec se to na střední škole, kam se mnou ze základky nikdo nechodil (takže jsem absolutně nikoho neznala a cítila jsem se sama) projevilo.
OdpovědětVymazatByli jsme na začátku našeho studia na adapťáku. Hned první den se mi děcka smála, protože jsme za mrholení hráli famfrpál a dvakrát mi to na mokré trávě uklouzlo a sjela hřiště po zadku. Ten večer jsem nad tím přemýšlela a dělalo se mi na zvracení. Nechtěla jsem se vrátit do situace, ve které jsem se ocitla na základce. Trochu to zkrátím. Odjela jsem odtamtud pod domněnkou, že je mi špatně. Začala jsem chodit do školy. Měla jsem paranoiu, že každé zasmání je určené mě. Že jsem trapná. A v několika případech se mi to i potvrdilo. Chytala mě taková úzkost, že jsem mohla být ráda, když jsem za den dokázala sníst aspoň brumíka. Hubnula jsem, často jsem plakala, a eskalovala to do bodu, kde jsem začala mít sebevražedné myšlenky (s nimi jsem se taky rodičům nesvěřila - styděla jsem se za ně, později jsem se ale svěřila). Díky bohu jsem se o nic nepokusila. Začala jsem chodit k psychiatričce a psycholožce a chodím k nim dodnes. Beru léky a je mi několikanásobně líp i přes občasné slabé chvilky a i přes to, že stále nemám žádné sebevědomí. Mám přátele, kterým jsem se taky svěřila. Ale dodnes se bojím toho, že se vrátím do bodu, ze kterého už nebude cesty zpět. Tento příběh má pokračování, ale nechci to nadále protahovat a psát tu román. :)
Ahoj, příběh se odehrál ve čtvrté třídě na základní škole. Opíkali jsme buřty na školní zahradě a kamarád se rozhodl, že si udělá francouzskou lahůdku. Jo začal si na ohni opíkat šneky. Než to snažil ochutnat přišla naše třídní učitelka. Kamarád jí začal vysvětlovat, že se to jí ve Francii. Ostatní se jen smáli a koukali jak se hádá s učitelkou. Paní učitelka se naštvala a dala mu poznámku ve které stálo: Při školním opíkáni buřtů si místo buřtu začal opíkat šneka. Aby to nebylo málo, tak mu zakázala jet na školní výlet. Za mě nejlepší a jediný zážitek ze školy.
OdpovědětVymazatPřeji hodně štěstí všem ostatní, kteří se do soutěže přihlásili.🐌
Hii, můj příběh se stal nedávno, když jsem chodil ještě do školy než začli prázdniny. Je to kinda vtipnej a zároveň trapnej příběh 😭. Takže měli jsme jít na exkurzi do pivovaru a čekali jsme než příjde učitelka u šaten, ale já jsem potřeboval jít jěště na záchod a předpokládal jsem že tam půjdeme až zazvoní no a tak jsem šel na ten záchod a když jsem se vrátil, tak tam už nikdo nebyl A TO JEŠTĚ ANI NEZVONILO, myslel jsem si že musí ještě být někde ve škole, tak jsem začal panikařit a běhal jsem po celý škole a hledal jsem je a pak najednou se podívám na messenger a tam uvidím že už jsou v půlce cesty a ptají se kde sem 💀. No tak jsem málem dostal infarkt a začal jsem “běžet”, abych je dohnal, naštěstí tam stáli a čuměli na mě jak “běžím” a celou dobu věděli, že tam nejsem, ale učitelce to neřekli💀😭.
OdpovědětVymazatAhooj, podelím sa o svoj príbeh, ktorý sa mi stal iba pár rokov dozadu...V škole sme mali úplne skvelý projekt na celý rok a to taký, že sme chovali v akváriu rybičky. Keď sme ich s kamarátkou boli kupovať, tak nám Pani predavačka povedala, že máme dve samičky a tak nehrozí, aby sme mali malé rybičky. Nuž, to však nebola pravda a asi o dva týždne keď sme jedno ráno prišli do školy, tak nás tam čakalo približne 20 úplne miniatúrnych rybičiek. Učiteľka bola veľmi milo prekvapená a neskôr na konci roka sme dostali aj bonusové body za parádny a nadmieru úspešný projekt.
OdpovědětVymazatAhojky, asi bych tento příběh zařadila do smutného ale posuďte sami. Do sedmé třídy jsem musela přestoupit na jinou školu kuli psychické šikaně a kuli tomu že jsem ve škole prodělala nespočet panických atak. Začalo to tím že můj táta měl infarkt a poté se stala spousta věcí které mě dostaly do špatného psychického stavu. Tou dobou se také zjistilo že mám obsedantně kompulzivní poruchu, projevila se mi až ve vyšším věku kuli těm všem problémům v rodině. Také jsem měla problémy s nadváhou a děti jsou nemilosrdné co si budeme. Takže tohle je holt (pro mě) nezapomenutelný rok školy, ani nevím jestli na 6-7 třídu vzpomínám nerada ale vím že určitě ne ráda. Děkuji za přečtení a promin' za délku.
OdpovědětVymazatAhoj,
OdpovědětVymazatna střední škole jsem známky měla průměrné. Vždycky jsem se držela na trojkách. Jednoho dne jsem se probudila a věděla, že to nebude úplně můj den. Trošku jsem si přispala, na hlavě jsem si udělala drdol, protože s mými vlasy ten den nešlo nic jiného, oblékla oversize mikču a legíny, hlavně ať mi je pohodlně ve škole. Ten den na mě musela být krása pohledět. Před první hodinou jsem si ve školním automatu koupila bagetu, to bylo to na co jsem se ten den hrozně těšila a doufala jsem, že aspoň ta bageta mi zlepší mojí bezdůvodnou špatnou náladu. Chtěla jsem si ji sníst ještě před hodinou, to jsem ale nestihla a měla jsem v plánu jí dojíst během první hodiny což byl český jazyk. Když naše učitelka přišla do třídy, napomenula mě ať bagetu vyhodím do koše, natož jsem jí odpověděla že jí vyhazovat nebudu, že ji schovám do batohu. Trvala na svém a tak jsem si skoro půlku bagety strčila do pusy. Moc nevím, proč po mě chtěla ať ji vyhodím a nestačilo ji, že ji dám pryč, a i když moje reakce na to asi nebyla úplně nejdospělejší, nevím co jí vedlo mě za to vyzkoušet. No, zkoušení za 5, bohužel jsem nebyla ten typ studenta co se učil z hodiny na hodinu. Jedna pětka by mě za normálních okolností nezabila, ale byl to poslední týden v pololetí, kdy se uzavíraly známky a z mojí tvrdě vydřené trojky najednou byla čtyřka. Moje první čtyřka na vysvědčení kvůli BAGETĚ! No co byla fakt moc dobrá a od toho zkoušení si pamatuju, že Máj byl vydán v roce 1836. Aspoň z toho něco mám.
Na základní škole jsme měli zakázané mobily, ale my s kamarádkama jsme si jednou o přestávce ukazovaly nějaké fotky a viděla nás učitelka a poslala nás za třídní. Ta nám dala napomenutí a dala ho ještě jedné holce, která jenom půjčila mobil jiné. Ta holka pak na mě byla naštvaná, že jsem to té učitelce řekla já, i když ona už to dávno věděla. Pak jsme s tou holkou spolu odešly na gympl a jsme nejlepší kamarádky:Dd
OdpovědětVymazatTohle se mi stalo v 8. třídě základní školy a shodou okolností jsem na této škole byla nová.
OdpovědětVymazatNa předmět němčiny jsme měli opravdu protivnou učitelku a hned první den jsem věděla, že toto bude ta učitelka kterou si budu pamatovat do konce života.
Škola byla na vesnici a já bydlela o další dvě vesnice vedle, tudíž autobusová doprava byla velmi chabá a ze školy mi jelo dohromady tak 5 autobusů za den.
A pěšky se mi chodit nechtělo bylo to asi 5km, ale někdy nebylo zbytí a musela jsem chodit po svých, ale nesnášela jsem to.😂
Uběhl asi první týden a učitelka přetáhla vyučování, což pro moje ježdění autobusem nebylo zrovna ideální, takže jsem rychle vyběhla ze školy na autobus.
Samozřejmě jsem běžela opatrně a rozhlížela jsem se a viděla jsem modré auto.
No jenomže mi přišlo, že je daleko a že to stíhám- vlastně mi nic jiného nezbylo protože ten autobus už tam stál.
No ..jenomže, nevím jak je to možné ale to auto najednou bylo tak metr ode mě a troubilo.
Ale říkam si dobrý nic se nestalo běžím dál ,ale někdo z toho auta na mě řval, což je pochopitelné..
Nějak jsem na to zapomněla a druhý den přišla do školy a hned první hodina byla němčina.
A ta protivná učitelka byla samozřejmě ten řidič toho auta.
Takže mě před všema seřvala na půl doby, vlastně za to, že mě málem přejela ona.
A že jsem nebyla schopná se s ní normálně domluvit, sice nevím na čem když se nic nestalo, ale nevadí.
A napsala mi dokonce i poznámku do žk, kdyby se tu dala přiložit fotka tak vám to dokážu😁
Ale aby toho nebylo málo, tak o mně byla řeč i ve školním rozhlase, aby děcka takto neriskovaly, že já měla štěstí a že život máme jenom jeden.
Asi jeden ze příběhů ze školy na který jen tak nezapomenu😂
• ✰ Nazdárek, rozhodla jsem se, že napíšu svůj pěkný zážitek, s kterým se s vámi podělím.
OdpovědětVymazat✵ ~ ✵ ~ ✵ ~ ✵ ~ ✵ ~ ✵ ~ ✵ ~ ✵ ~ ✵ ~ ✵ ~
Zážitek se odehrával ve škole, ve které byl několik dní festival. Týkal se Anime a Japonska. Na festivalu jste mohly nosit cospaly (kostým) své oblíbené postavy z Mangy, nebo z Anime. Cosplayři byli různě po škole a venku v parku. Také jste je mohly potkat v obchodu, kde si kupovali jídlo. (Byli hladoví, chudáci..)
Já jsem měla na sobě také cospaly, ale z mangy. Přesněji z Chainsaw Man. V Cosplay jsem si také chodila po městě, jako ostatní.. V paruce bylo celkem vedro a potila jsem se ve svým cosplay. Ale to i ostatní, jelikož si to pak už někdy museli sundat.
Po chodbách byli různě obchůdky, které prodávali mangy, čínské hůlky, anime plakáty, anime figurky, zkrátka všechno co se týkalo anime a Japonska. Měli tam i krásné šaty pro slečny, které mají rádi takový ten roztomilý styl. Nechyběli ani sukně pro ty, které měli rádi spíš E-GIRL styl, nebo nějaký ten tmavší. Měli tam všechno.
Děkuji za přečtení a užívejte si zbytek teplých dnů. Napsala Kuky Terys. • ✰
Ahojky,
OdpovědětVymazatrozhodla jsem se, že se také zapojím do soutěže a podělím se o svůj příběh ze školních lavic.
Můj příběh zhruba časově spadá do 5. třídy základní školy.
Jak to tak chodí, během školních let dochází ke vzniku malých školních lásek a ani mě se jedna nevyhnula.
Pamatuji si to jako dodnes, "zaláskovala jsem se" do jednoho klučiny z naší třídy a on mně "zaláskování" opětoval.
Chodili jsme spolu do kina a na procházky.
Až jednoho dne, se ke mně donesly pomluvy, že se se mnou chce "rozejít". Já byla hrozně smutná a dala jsem na jednu velmi špatnou a podrazáckou radu.
Spolužačka, která mi pomluvy donesla, mi poradila, abych se s ním "rozešla" dřív, abych já byla ta, co dala kopačky. Já jsem na to naletěla a učinila tak. Jenže později jsem se dozvěděla, že to tak nebylo a ta spolužačka ho chtěla pouze pro sebe.
Sice je tento příběh pro někoho třeba k smíchu, ale mně už jako malé dal jednu životní lekci. A to, že nikdy není dobré věřit všemu a jednat unáhleně.
Dodnes si pamatuji, jak mě to ranilo a že na světě je spousta lidí, kterým se nedá věřit.
Děkuji za přečtení a přeji štěstí všem zúčastněným.
Napsala Baruš, email - b.krjs@seznam.cz
http://defifreakyboo.blogspot.com/2022/07/the-sims-4-stredni-skola-soutez-o-kod.html#comment-form
OdpovědětVymazatTakže tento příběh je z období Halloweenu 2018 kdy se náš ředitel rozhodl obléknout jako Letherface (strašidelný pán s pilou) a honit nás po škole. 👻🎃Já s kamarádkou jsme se rozhodli obléknout jako Clover a Sam ze seriálu Totally Spies, takže náš kostým měl mít ten špionský look.😌Žádné halloween špionské obleky jsme v obchodech nenašli tak jsme si koupili plavecký oblek, který měnil barvu ve vodě. Moc jsme to neřešili, hlavní bylo že suchá barva sedí.🙂Moje červená se měnila na modrou a kamaradčina zelená se měnila na fialovou. Na program jsme přišli, všechno bylo v pohodě. 👍Kamarádka si postupem času začala stěžovat, že potřebuje jít na wc ale vždy jsme to zakecali. 🚾Později přišel na scénu náš ředitel a všechny nás začal honit. Já, ta moje kamarádka a ještě její mladší segra jsme drželi spolu a schovávali se. 🤝V jednu chvíli nastal naprosto chaotický moment kdy ředitel odhalil náš ukryt a její segra si prdla strachem.💨To moje kamarádka už nevydržela a na zadku jí zbyl jeden velký fialový flek. 🤭Nejprve jsme chytili obrovský zachvat smíchu. Nevěděli jsme co dělat, ale pak nás napadlo jít do toho full in a ošplechat se školní hadicí. 😉Měli jsme velké štěstí že v tu dobu bylo venku pěkně teplo. 🌞Po zbytek programu jsme to s kámoškou uhráli, že jsme postavy z úplně jiného vymyšleného filmu. 😅😂
OdpovědětVymazatTakže tento příběh je z období Halloweenu 2018 kdy se náš ředitel rozhodl obléknout jako Letherface (strašidelný pán s pilou) a honit nás po škole. 👻🎃Já s kamarádkou jsme se rozhodli obléknout jako Clover a Sam ze seriálu Totally Spies, takže náš kostým měl mít ten špionský look.😌Žádné halloween špionské obleky jsme v obchodech nenašli tak jsme si koupili plavecký oblek, který měnil barvu ve vodě. Moc jsme to neřešili, hlavní bylo že suchá barva sedí.🙂Moje červená se měnila na modrou a kamaradčina zelená se měnila na fialovou. Na program jsme přišli, všechno bylo v pohodě. 👍Kamarádka si postupem času začala stěžovat, že potřebuje jít na wc ale vždy jsme to zakecali. 🚾Později přišel na scénu náš ředitel a všechny nás začal honit. Já, ta moje kamarádka a ještě její mladší segra jsme drželi spolu a schovávali se. 🤝V jednu chvíli nastal naprosto chaotický moment kdy ředitel odhalil náš ukryt a její segra si prdla strachem.💨To moje kamarádka už nevydržela a na zadku jí zbyl jeden velký fialový flek. 🤭Nejprve jsme chytili obrovský zachvat smíchu. Nevěděli jsme co dělat, ale pak nás napadlo jít do toho full in a ošplechat se školní hadicí. 😉Měli jsme velké štěstí že v tu dobu bylo venku pěkně teplo. 🌞Po zbytek programu jsme to s kámoškou uhráli, že jsme postavy z úplně jiného vymyšleného filmu. 😅😂
OdpovědětVymazat- medekova.ninagmail.com